Budapešťské Pu-Erhování

Budapešťské Pu-Erhování

Jelikož se mi naskytla možnost zúčastnit se degustace zajímavých Pu-Erhů v Budapešti, neváhal jsem, chytil jsem tuto příležitost za pačesy a do Budapešti se spolu s Alfim vypravil. A výprava to byla vskutku zajímavá ;o)

Pozvánka na východoevropskou čajovou párty 

Má cesta začala v neděli 5. 8. 2007 krátce po deváté hodině na českotřebovském nádraží, když jsem nastoupil do přímého vlaku do Budapešti. Cesta příjemně ubíhala, v Bratislavě se ke mně připojil Alfi, kterého jsem do té doby znal pouze přes internet, ale bez potíží jsme se našli a poznali. Až do Budapešti, kam jsme dojeli před půl třetí odpoledne, jsme debatovali o všem možném, hlavně však o čajích.

Po příjezdu do Budapešti jsme nejdříve zašli do informačního stánku na nádraží, vzali jsme si zde mapu a vyzvěděli, jak se dostat na místo, kde bude degustace probíhat – ulice Aladár 14. Vydali jsme se tedy s mapou po ruce na cestu. Během cesty jsem udělal pár fotek, které najdete zde – galerie fotografií. Bohužel většinou ani nevím, co jsem to fotil, takže fotky jsou bez popisu.

Cestou jsme trošičku bloudili a malinko si zašli, ale o to více z Budapešti jsme díky tomu viděli. Problém nastal, když jsme dorazili na místo a zjistili, že pod adresou se skrývá činžovní dům. Dorazili jsme poměrně s velkým předstihem, kolem 17 hodiny, „tea party“ začínala však až v 19 hodin. Já si adresu nepamatoval a Alfi také trošku znejistěl, takže jsme chvíli čekali v domě a poté, co jsme „odchytli“ 2 slečny, které zde bydlí, a zeptali se jich, zda o něčem nevědí, ubezpečily nás, že v tomto domě se určitě nic takového jako nějaká ochutnávka čajů nekoná, a tím nás znejistěly ještě více. I odebrali jsme se vyhledat nějaké místo, kde bychom se mohli připojit k internetu a adresu ověřit. To se nám povedlo po chvilce, kdy jsme zašli do nedalekého hotelu a za nemalý peníz jsme po usednutí k počítači zjistili, že adresa je správná.

Šli jsme tedy zpátky k onomu domu. Když jsme přicházeli blíže, uviděli jsme dvě ženy, jak právě do tohoto domu vstupují, tak jsme přidali na rychlosti chůze s tím, že možná od nich něco o čajové akci vyzvíme. Když jsme dochvátali ke dveřím, doznali jsme, že vyzvídat již nebude třeba, neboť jedna z nich právě na vstupní dveře domu lepila plakát s kaligrafickým nápisem „čaj“ a jménem nájemníka bytu, u nějž se akce konala. Jednou z těch žen byla Jacqueline Swain, kanaďanka, která nyní žije a pracuje v Číně, druhou byla manželka majitele maďarského čajového obchodu Carpe Diem z Debrecínu, pod jehož záštitou se akce konala.

Vstoupili jsme do bytu v jednom z vyšších pater domu. Byt byl jen velmi stroze zařízen a budil dojem, že v něm právě teď nikdo nebydlí. Uvnitř byl majitel bytu Laszlo a provozovatel obchodu Carpe Diem, kteří dokončovali přípravy k degustaci. V „degustační místnosti“ byly všude rozmístěny nejrůznější Pu-Erhové koláče, cihličky a další kousky. Nádhera na pohled. Navíc úžasné pro mě bylo to, že jsem mohl tyto koláčky vzít do ruky, prohlédnout si je, přičichnout… báječné ;o)

Pu-Erhuplná police ;o)

Po chvíli dorazil ještě jeden mladý muž (ve jménech většiny účastníků se vůbec neorientuji) a zhruba v 18 hodin jsme si dali první čaj, čerstvou japonskou Senchu, něco nepuerhového na probuzení našich chuťových buněk. Čaj byl opravdu vysoké kvality, složen z nádherných lístků menší velikosti, svěží zelené barvy, bez drti a čajového prachu, vůně příjemně svěží, hodně intenzivní. Nálev z tohoto čaje mě už tolik nenadchnul, leč to nebylo dáno kvalitou čaje, nýbrž způsobem jeho přípravy. Byl zalit 100°C vodou a louhován asi 2 minuty v malé yixingové konvičce a 2 gaiwanech, každý o objemu asi 100ml. Tento nálev byl velmi silný, příjemné vůně, chuťově plný, ale zároveň vzhledem k teplotě vody a době louhování poněkud zhořklý, což zkazilo můj požitek z tohoto jinak jedinečně vyhlížejícího čajíku. Škoda této přípravy, ale byl tak prý připraven záměrně.

Dále následovaly Pu-Erhy. Jako první jsme okusili jeden z Alfiho zásob – zelený Dragon Phoenix 2006. Jelikož už si moc dobře nepamatuji chutě jednotlivých čajů, nebudu se o nich raději moc rozpovídávat, jen zmíním, že tento čaj sice nebyl špatný, ale pro mě nijak zajímavý. Alfi jej připravoval stylem kung fu na velice zajímavém čajovém moři od Kamjove, jež mělo integrovanou indukční konvici na vodu a také „sprchu“, kterou bylo možné doplňovat vodu v konvici. Krásné moře, jediné, co mírně kazilo můj dojem z něj, bylo, že je vyrobené z plastu, což je ale zase v případě častého používání celkem účelné.

Alfi v akci ;o) Alfi v akci ;o)

Přiblížila se 19. hodina a dorazili další hosté, takže se náš počet rozrostl ze 7 na 15 účastníků. Dalším degustovaným Pu-Erhem byl zelený Hai Lang Hao 2006. Tento čaj, připravovaný již majitelem čajového obchodu Carpe Diem mě chuťově zaujal více. Příjemná chuť i vůně. V této souvislosti mě napadá, že by bylo dobré zmínit, že degustace všech čajů probíhaly tak, že nejdříve kolovala mezi účastníky nahřátá konvička s čajovými lístky, poté byl proveden oplachovací nálev a konvička kolovala znovu, tentokráte s napařenými lístky, takže jsme mohli vnímat nejdříve vůni suchých čajových lístků, poté napařených a ve finále vůni čajových nálevů. Někdy dokonce konvička kolovala i po každém nálevu.

majitel obchodu Carpe Diem při přípravě čaje

Započala ochutnávka dalšího čajíku, zeleného Bang Wei 2005 (obrázek 1obrázek 2). Na jeho chuť už si bohužel moc nepamatuji.

další návštěvnící degustace

Dalším degustovaným Pu-Erhem byl zelený Menghai z 80. let z Alfiho zásob. Tento čaj mě velice překvapil, neboť jsem ještě nikdy takto starý zelený Pu-Erh nepil. Po přičichnutí k němu bych přísahal, že čichám ke tmavému Pu-Erhu, po ochutnání bych tuto přísahu zopakoval. Opravdu, tento letitý čaj chutnal jako velmi dobrý tmavý Pu-Erh. Takže zkušenost s jeho ochutnáním je pro mě hodně cenná, protože mohu teď říci, že kvalitní tmavé Pu-Erhy mají opravdu poměrně chuťově blízko k letitým zeleným, nebo alespoň tento mnou ochutnaný zelený Pu-Erh takové vlastnosti měl, jak ve vůni, tak v chuti.

další návštěvnící degustace

Dále již následovaly tmavé Pu-Erhy. Prvním vyzkoušeným byl 2005 CNNP 1938 Anniversary Jixing Brand koláč. Tento koláč mě velmi příjemně překvapil. Je chuťově vyvážený, dostatečně jemný, bez jakýchkoliv nepříjemných tónů v chuti nebo vůni. Koláč je stále k dostání na Yunnan Sourcingu, navíc za poměrně příznivou cenu ($25 včetně zasílacích nákladů), takže jeho nákup mohu případným zájemcům jen doporučit.

Laszlo, majitel bytu, v němž proběhla degustace

Druhý tmavý Pu-Erh, jenž jsme ochutnali, byl koláč 2001 Menghai 7572. Ten mě však moc neoslovil. Předchozí koláč byl chuťově podle mě mnohem příjemnější a vyváženější.

majitel obchodu Carpe Diem při přípravě čaje

A jako vrchol této degustace jsme okusili Liu An z roku 1958!!!, který přivezla Jacqueline. Čaj to byl velice zajímavý, jeho chuť byla poměrně blízká kvalitním tmavým Pu-Erhům, avšak přesto v mnoha směrech odlišná. I když to nebyl právě můj čajový favorit, jednalo se o opravdu výjimečný chuťový zážitek, který jsem si dokonale užil. Možnost ochutnat takovýto čaj se už nikdy nemusí opakovat!

Jacqueline Swain

Během degustace část hostů „prchla“, takže nás zbylo již jen 9. Po degustaci následovala večeře v japonském stylu s hůlkami a potravinami, z nichž některé byly připraveny krom jiného také z Pu-Erhu. Jíst hůlkami byl pro mě docela problém, ale jídlo bylo výborné. Rýže, kyselé houbičky, pálivo-kyselé příjemně pikantní mořské řasy, smažený lilek, smažené tofu a ještě další zajímavé pochutiny. Jako dezert jsme poté měli něco jako pudink. Tento dezert byl právě připraven z tmavého Pu-Erhu a jeho chuť byla silně čajová, opravdu silně ;o)

krátce po večeři

Po této pozdní večeři, kterou jsme dojedli kolem 23. hodiny, následovala debata na nejrůznější témata. Většina hostů se po půlnoci odebrala domů a zůstali jsme jen já, Alfi, Jacqueline, majitel obchodu Carpe Diem a jeho manželka.

majitel obchodu Carpe Diem s manželkou

Už jsem byl poněkud unavený, takže jsem se uvelebil na jedné z matrací za komentáře, že česká Pu-Erhová sekce již odpadla. Snažil jsem se neusnout, leč spánku jsem se nakonec neubránil. Jen na minutku jsem zavřel oči a když jsem je otevřel, byl jsem docela v šoku, Jacqueline už byla pryč a místnost, v níž degustace probíhala, již byla téměř celá uklizená. V tu chvíli jsem se cítil docela hloupě. Náš hostitel mi řekl, že se ještě nesetkal s nikým, kdo by vypil tolik Pu-Erhu a pak si prostě lehl a usnul :o) Ještě jsme si chvíli povídali a krátce po 3. hodině ranní jsme se odebrali směrem na vlakové nádraží, odkud nám v 5:50 jel vlak domů. Na rozloučenou jsme dostali kousek koláče Haiwan Pasha Mountain Organic 2006, který právě při psaní tohoto článku popíjím a musím říci, že je vážně báječný, ještě jednou za něj děkuji.

Na nádraží jsme dorazili krátce po čtvrté hodině, vlak již byl přistaven na nástupišti, takže jsme se do něj uvelebili a začali podřimovat. Vyrazili jsme skutečně na čas, ze spánku nás vytrhávali pouze průvodčí a celníci. Za chvilku jsme byli v Bratislavě, kde se Alfi odpojil a já pokračoval dál, domů, do České Třebové. Dorazil jsem po jedenácté hodině, najedl se, umyl se a šel spát… No a teď jsem se konečně dostal k tomu, abych se s vámi o své zážitky podělil, snad se vám článek líbil ;o) 

Reklamy

9 thoughts on “Budapešťské Pu-Erhování”

  1. myslím, že nebudu jediný, který ti otevřeně přizná, že takovou akcičku ti závidím 😉
    navíc se nemůžu vynadívat na to čajové moře, jen si mi neměl říkat, že je z plastu, to mi trochu kazí hodnocení, ale i přesto vypadá fajně…

    To se mi líbí

  2. Recept je jednoduchý :

    uvar si vanilkový puding a prilej donho husty nalev z caju …

    ono mne osobne prisiel ten dezert hodne silny 🙂 Inak tento mal v sebe nadrvene fazule… dake špeciálne.

    To se mi líbí

  3. To je teda výprava…jet do Budapešti na jeden den kvůli degustaci puerhu…já jsem taky čajovej blázen,ale do toho bych asi nešel.Asi mi chybí srdce dobrodruha 🙂 A nebo bych to spíš prodloužil na víc dní a rovnou trochu prochodil město

    To se mi líbí

  4. How especially wonderfull!!! That looks like a lot of tea and teaware to haul all the way to Budapest.

    Wish I was there. Pu’er tasting with new friends…and a Tokaji Aszu tasting would be just great!

    Phyll

    To se mi líbí

  5. Pekný report z určite veľmi zaujímavej akcie. Tiež musím povedať, že Ti trošku závidím. Rád by som sa aj ja niekedy nejakej podobnej „seansy“ zúčastnil a niektorí moji kamoši určite tiež. 🙂

    To se mi líbí

  6. Přemýšlím o objednávce toho tmavého koláče, co ho tu chválíš, ale asi nerozdejchám ten název. Něco s názvem 1938 anniversary by se mi asi na poličce moc nelíbilo 🙂 …no uvidim

    To se mi líbí

  7. k te senche, zalevane 100stupnovou vodou – jednou jsem se pri nejake nevyznamne ochutnavce divila, proc tou vysokou teplotou zeleny caj nici – a bylo mi dano celkem rozumne vysvetleni – kdyz se caj zalije horkou vodou, nema to byt pro nas nejak velky chutovy zazitek, slouzi to spis k ochutnani=posouzeni konkretniho caje – odkryji se totiz tak nejake cizi chute, ktere by zustaly „klasickou“ pripravou nepozorovany.. pokud caj i takto pripraveny chutna, je v poradku a necht si koupime pytlik a doma sami si caj pripravime jak je nam prijemne 🙂 ovsem zrovna ve vasem pripade nevim, zda to byl ucel, vzhledem k charakteru cele ochutnavky, ale mozne to urcite je

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s